Počin Roberta Morrise však nebyl jediný případ, který se v zárodku Internetu objevil. Škodlivé programové kódy (červi) provází Internet prakticky téměř od jeho zrodu.
V říjnu roku 1980 zkolabovala síť ARPANET, která je považována za matku dnešního Internetu. Uživatelé rozesílali omylem jakousi škodlivou stavovou zprávu, která se chovala jako počítačový virus.
O dva roky později se na pracovišti Xerox Palo Alto Research Center, zkráceně PALC, prováděly experimenty se zrodem počítačových škodlivých programů – kódů – červů a jeden z červů se vědcům vymkl kontrole. Výsledkem byl kolaps stovky pracovních stanic.

Viry a červi jsou dnes na denním pořádku. Bohužel.

V 80. letech 20. století, kdy se Internet teprve rodil v pokročilý celosvětový projekt, lidé zpravidla pouze experimentovali s programovým vybavením a napadení viry a červy jim přineslo důležité poznatky, jak se výpočetní systémy budou projevovat.
Lidé se ale chovají jako lidé, někteří pracují pro blaho celku, ve prospěch pracovní skupiny apod., a někteří naopak záměrně druhým škodí. První červi byli tedy jen předzvěstí čehosi špatného, jakéhosi fenoménu, který postihne celý svět – záměrného šíření počítačových virů. Objevil se nový druh trestné činnosti, se kterým bylo nutno počítat, a který bylo také nutno řešit.

Od konce 80. let již uběhlo moře času a tehdejší počítače jsou dnes jen fantastickým archivním kouskem, který obdivují milovníci výpočetní techniky podobným způsobem, jako se lidé dívají na naleštěné automobilové veterány. V té době byly počítače vzájemně propojené až tak, že mezi nimi panovala obrovská důvěra. Jako příklad můžeme uvést např. takový příkaz „rlogin“. Ten umožnil připojit se na jakýkoli vzdálený počítač, aniž by se dotyčný hlásil pod svým jménem a měl příslušná přístupová práva. Počítače byly „důvěřivé“ stroje a uživatel se mezi nimi mohl pohybovat prakticky v neomezeném rozsahu. Proto také stačil jeden škodlivý kód a ten vyřadil z provozu většinu stanic v síti.