Kolikrát za život si přečtete jednu knihu? Já jsem zatím četla pouze jedinou knihu dvakrát. Jen jediná pro mě zatím byla natolik dobrá, abych pro mě bylo zajímavé ji číst i když už znám celý příběh. Velikou zásluhu na tom má jazyk a styl vyjadřování autora (Roger Hobbs), který mimochodem napsal volné pokračování, takže tak za dva roky už to budou dvě knihy, které jsem četla čistě z vlastní vůle dvakrát.

Možná, že jsem v tomto zvláštní a že druzí lidé čtou knihy vícekrát častěji, ale mě prostě podruhé už nějak nezajímají a proto pro mě vyvstává otázka, jestli se vůbec vyplatí kupovat je a zakládat si domácí knihovny (tuším, že kdyby byly všichni stejní jako já, tak knihkupectví hodně rychle zkrachují).

Knihovny podle mě poslouží zcela skvěle, pokud si chcete nějakou knihu prostě přečíst a dál už vás nezajímá (což je u mě většina knih). Nemáte důvod si věc na jedno použití kupovat. Horší situace ovšem nastává, když je objekt vašeho zájmu příliš nový, speciální, nebo málo populární.

To se do knihovny jeho výtisk nedostane a možnost vypůjčení se značně ochabuje (samozřejmě, že nezapomínám na vaše přátele, kteří vám svůj vlastní výtisk mile a rádi propůjčí). V takové situaci jste často ke koupi donuceni okolnostmi a možná, že výtisk je natolik dobrý, že si řeknete: „Ne, nebyla to ztráta peněz.“ Ale i tak je kniha nadále ve vašem domě jen neužitečným krámem, který by někteří praktici označili jako lapač prachu. A co s nimiv takovém stavu?

Kdybych vlastnila natolik velké množství knih, že bych je mohla uspořádat do knihovny, nepřinášelo by mi to žádnou radost. Pro mě by to byla jen přehlídka neužitečných předmětů, které sice skrývají příběhy, na které mohu vzpomínat, ale to bych mohla, i kdybych je nevlastnila. Někteří to mají ovšem jinak a vlastnictví knih je pro ně pýchou, i když je už nikdy znovu nepřečtou a tak nám vyvstává otázka: Do které skupiny patříte vy?